.svg){kind=small}
Vojtěch Dyk ve výpravném životopisném filmu režiséra Petra Václava o Josefu Myslivečkovi, nejslavnějším českém hudebním skladateli 18. století. Tento syn pražského mlynáře se navzdory očekávání rodiny vydal za svým snem do Itálie, která byla v druhé polovině 18. století světovým centrem opery, a na rozdíl od mnoha jiných se tam dokázal prosadit a dosáhnout hvězdné kariéry.
Kdo tedy skutečně byl Josef Mysliveček? Jak je možné, že se mu tak rychle podařilo zaujmout diváky nejdůležitějších italských operních scén, nejslavnější interprety, impresária i samotné panovníky a vystoupat tak až na pomyslný vrchol mezi tehdejšími hudebními skladateli? A jak je zároveň možné, že stejně rychle dokázal zmizet z lidské paměti?
Film se pokouší odpovědět na některé z těchto otázek a zejména připomenout tohoto našeho hudebního velikána, o kterém se dochovalo jen velmi málo informací. Klíčovou součástí vyprávění se proto stává samotná hudba Josefa Myslivečka. Díky ní dokáží tvůrci alespoň trochu poodkrýt vnitřní svět jednoho z nejslavnějších českých skladatelů. Dokonalý hudební zážitek divákům zprostředkují ti nejlepší současní hudební interpreti barokní hudby v čele s Václavem Luksem a Collegiem 1704. Do Benátek, Neapole a dalších italských měst tehdejší doby je přenesou i do detailů propracované reálie tehdejšího světa, a to jak kostýmy, masky a výprava, tak rovněž zcela autentický výkon Vojtěcha Dyka v hlavní roli, který celou svou roli odehraje v italštině.
Zásadní vliv na vznik filmu hrála i precizní odborná příprava. Petr Václav spolupracoval s celou řadou předních odborníků na tvorbu a život Josefa Myslivečka, mezi kterými můžeme jmenovat například amerického muzikologa Daniela E. Freemana či českého hudebního historika Stanislava Bohadla. Na práci na hudební složce filmu měl určující vliv dirigent a zakladatel špičkového barokního orchestru Collegium 1704 Václav Luks. O dokonalé a autentické provedení Myslivečkových operních árií se ve filmu zasloužili přední světoví operní sólisté, jako například Philippe Jaroussky, Simona Šaturová, Raffaella Milanesi, Emőke Baráth či Krystian Adam. Scénář k filmu vznikl do značné míry díky grantu francouzské vlády, která Petru Václavovi udělila prestižní Prix de Rome, jehož součástí je stipendium v římské Ville Medici. Autor filmu tak mohl strávit rok přímo v Itálii, kde se snažil v archivech dohledat veškeré zmínky o Josefu Myslivečkovi a také přesně zmapovat místa jeho pobytu na Apeninském poloostrově. Své poznatky pak dokázal využít i při natáčení dokumentárního filmu o Josefu Myslivečkovi Zpověď zapomenutého.
Jedna z nejslavnějších zpěvaček své doby, velká hvězda tehdejšího evropského operního nebe. Sopranistka, která si svým hlasem podmanila nejen italské diváky, ale angažmá získala například i ve Vídni, Londýně nebo Petrohradu. Nezávislá umělkyně i žena, která své okolí udivovala svým velmi samostatným a svobodomyslným způsobem života. Vypracovala se až na samotný vrchol operního nebe, přestože sama pocházela z chudých poměrů, její přezdívka La Cochetta – Kuchtička – odkazovala na povolání Caterinina otce. Za svá vystoupení dostávala závratné honoráře, zcela neporovnatelné s příjmy byť i těch nejvyhledávanějších skladatelů, jakým byl i Josef Mysliveček. A přesto na ni tehdejší společnost po celý život pohlížela spatra. K tomu přispěla i skutečnost, že se nikdy neprovdala a v téměř padesáti letech porodila dceru, jejíž otec byl neznámý.
Často vystupovala i v operách Josefa Myslivečka, což způsobilo, že se spekulovalo o jejich vzájemném vztahu. Nezachovaly se však žádné doklady, které by jejich poměr potvrzovaly.
Souběžně také vládl jako Ferdinand III. král sicilský a později jako Ferdinand I. král Obojí Sicílie.
Příslušník rodu Bourbonů, kterého v pouhých osmi letech zanechali jeho rodiče a starší bratr samotného v Neapoli a přesunuli se do Španělska, kde jeho otec nastoupil jako Karel III. na španělský trůn. Malý Ferdinand se toulal se svými vrstevníky ulicemi Neapole. Uvádí se, že se mu jeho vychovatelé záměrně snažili zabránit ve vzdělávání, aby ho později mohli lépe ovládat. Zpočátku za něj vládla regentská rada, sám se pak moci ujal až v roce 1767. Svůj dvůr mnohokrát uvedl do rozpaků svým výstředním chováním. Přesto si s krátkými přestávkami dokázal udržet vládu nad Neapolským i Sicilským královstvím až do své smrti v roce 1825.
Manželství s dcerou rakouské císařovny Marie Terezie, Marií Karolínou, sice nebylo šťastné, přesto bylo velmi bohaté na potomky. Ferdinand IV. se tak stal zakladatelem neapolsko-sicilské větve Bourbonů, která vládla v Neapoli a na Sicílii až do začlenění tohoto území do sjednocené Itálie roku 1861.
Ferdinand IV. byl jedním z předních zadavatelů práce hudebním skladatelům.
Leopold Mozart, muž, který měl zpočátku k Myslivečkovi mnohem blíže než jeho mladý syn. Sám byl dobrý hudebník, a i on komponoval hudbu a vyučoval ji i své děti Wolfganga a Marii Annu. Velmi brzy jim oběma vytyčil jejich životní dráhu a bedlivě dohlížel na to, aby z ní ani jeden neuhnul.
O komplikovaném vztahu, který s ním mladý Amadeus měl, svědčí dochovaná rozsáhlá korespondence. Z ní se dozvídáme i mnohé detaily o jejich vztahu s Josefem Myslivečkem. Wolfgang přežil svého otce o pouhé čtyři roky
Do povědomí širší veřejnosti je Josef Mysliveček zapsán prostřednictvím romaneta Jakuba Arbese. Ten Myslivečkovi přisoudil přídomek Il divino Boemo (Božský Čech) a podobně zkreslil mnoho dalších faktů z hudebníkova života. Velmi podobně je na tom se svým historickým obrazem i Wolfgang Amadeus Mozart. Většina laické veřejnosti čerpá informace o jeho životě ze skvělého filmu Miloše Formana Amadeus. Ten vychází z divadelní hry Petera Shaffera , který zcela vědomě nevycházel z historických faktů. Ve skutečnosti se životy Mozarta a Myslivečka ubíraly cestami, které se několikrát protnuly.
Z dochované korespondence máme doloženo hned několik setkání. Poprvé se Mysliveček s Mozartem setkali v Bologni v roce 1770, naposledy v Mnichově roku 1777. V prvních letech se jednalo o velmi přátelský vztah, kdy mladý Mozart Myslivečka obdivoval a byl vděčný za zkušenosti, které mu ohledně hudební tvorby starší umělec předával. Mysliveček se dokonce pokoušel Mozartovi díky svým konexím zajistit v Itálii hudební zakázky. To se mu ale nikdy nepodařilo, což byl také důvod pozdějšího ochladnutí jeho vztahu s Wolfgangovým otcem Leopoldem.
Až osudově působí srovnání trajektorií uznání Myslivečka a Mozarta. O generaci starší Čech se dopracoval k hvězdnému úspěchu již za svého života. Jakkoliv se o něco podobného později pokoušel i mladý Mozart, nikdy se mu na žádné italské operní scéně nepodařilo výrazně ji prorazit. Posmrtné osudy si však oba umělci takřka dokonale vyměnili. Zatímco z Mozarta se po smrti stal jeden z nejuznávanějších světových autorů, Mysliveček byl na více než dvě století téměř dokonale zapomenut.
Petr Václav je absolventem pražské FAMU. Za film Paní Le Murie, který získal Hlavní cenu za dokumentární film na Festivalu filmových škol v Mnichově, byl také navržen na studentského Oscara. Jeho celovečerní debut Marian získal v roce 1996 řadu cen v zahraničí, mj. Stříbrného leoparda na MFF v Locarnu, cenu za režii v Angers, Belfortu, Teheránu, Bratislavě a byl nominován na Českého lva.
Jeho další film Paralelní světy byl finalistou scénáristické soutěže NHK Award — Sundance a byl promítán v soutěžní sekci festivalu v San Sebastian. Film Cesta ven byl uveden v roce 2014 na Filmovém festivalu v Cannes, v sekci ACID a stal se tak po 23 letech první českou premiérou na tomto nejvýznamnějším filmovém festivalu. Byl oceněn sedmi Českými lvy, včetně kategorií nejlepší film, scénář a režie.
Drama Nikdy nejsme sami (2017) získalo diváckou cenu Tagesspiegel Award na Festivalu Berlinale a cenu za umělecký přínos na MFF v Káhiře. Dokumentární film Zpověď zapomenutého získal cenu Fipa d’or na Festivalu v Biarritzu. Zatím poslední Václavův počin, roadmovie Skokan, vstoupil do českých kin v červnu 2017.
Vojtěch Dyk je český herec a hudebník, studoval na pražské DAMU, obor činohra. Na prknech Národního divadla se poprvé představil v hlavní roli v klasické hře Radúz a Mahulena (režie Jan Antonín Pitínský). Značný ohlas vyvolalo i jeho působení v Divadle v Dlouhé a divadle La Fabrika.
Do širšího diváckého povědomí se dostal díky svému účinkování v televizních seriálech Letiště, Velmi křehké vztahy a Pan profesor a ve filmech Ženy v pokušení Jiřího Vejdělka nebo Tři bratři Jana Svěráka. Oba filmy patřily k nejúspěšnějším snímkům domácí kinematografie za několik posledních let. V roce 2022 vstoupil do kin filmovou kritikou oceňovaný film Zpráva o záchraně mrtvého režiséra Václava Kadrnky.
Hudební fanoušci Vojtěcha Dyka znají jako frontmana hudební skupiny Nightwork a v posledních letech také díky jeho vlastnímu projektu, kdy koncertuje s brněnskou skupinou B-Side Band.
Španělský kameraman Diego Romero natáčel hrané i dokumentární filmy v celé řadě zemí světa. Dlouhodobě spolupracuje s režisérem Robertem Minervinim. Jejich film The Other Side (2015) zaujal diváky soutěžní sekce Un Certain Regard na Festivalu v Cannes, zatímco snímek What You Gonna Do When The World Is On Fire (2018) získal čtyři ocenění na Festivalu v Benátkách.
Po studiu mezinárodních vztahů na FSV UK nastoupil Jan Macola v roce 2006 do společnosti Barrandov Studio. V té působil až to roku 2011 na pozici Marketing Manager a poslední dva roky i jako Head of Development and Coproductions. To mu umožnilo se podrobně seznámit s praxí českého a mezinárodního filmového financování. V roce 2012 založil Jan Macola vlastní produkční společnost Mimesis Film.
Jeho první producentský počin film Cesta ven vznikl ve spolupráci s režisérem Petrem Václavem a po uvedení na filmovém festivalu v Cannes v sekci ACID získal řadu ocenění, včetně sedmi Českých lvů, mj. za nejlepší film udělovaný producentovi filmu. Jejich dalším společným filmem bylo drama Nikdy nejsme sami. Film byl vybrán na festival Berlinale, kde získal divácké ocenění za nejlepší film v sekci Forum.
Vedle hrané tvorby se Jan Macola věnuje i dokumentárním filmům. V roce 2017 získal společně s režisérem Miroslavem Jankem Českého lva za Normální autistický film. Jeho dalšími producentskými počiny jsou dokumenty Na Sever, Zpověď zapomenutého, V Mosulu, Nebe. V roce 2016 Jan Macola společně s jeho ženou Alžbětou zrekonstruoval a znovuotevřel vršovické Kino Pilotů a založil distribuční společnost Pilot Film. Jan Macola je členem České filmové a televizní akademie a mezinárodní asociace ACE Producers.
_PetraHajska.jpg)
Václav Luks je zakladatelem pražského barokního orchestru Collegium 1704, studoval na Schole Cantorum Basiliensis ve švýcarské Basileji.
S Collegiem 1704 se rychle prosadil mezi elitními světovými orchestry věnujícími se interpretaci hudby 17. a 18. století. Pravidelně hostují na prestižních evropských festivalech, jako je Salzburger Festspiele, Bachfest Leipzig, Chopin Festival Varšava, Lucerne Festival, Oude Muziek Utrecht, Händel-Festspiele Halle nebo na pódiích významných koncertních a operních domů — Opéra Royal de Versailles, Wiener Konzerthaus, Berliner Philharmonie, Elbphilharmonie Hamburg, BOZAR v Bruselu ad.
V letech 2009–2022 Václav Luks s Collegiem 1704 realizoval čtyři mezinárodní operní projekty: Händelovu operu Rinaldo, novodobou premiéru Myslivečkovy opery L‘Olimpiade nominovanou na International Opera Awards 2014, novodobou premiéru Vivaldiho opery Arsilda, Regina di Ponto a inscenaci Händelovy opery Alcina. Pod jeho vedením Collegium 1704 uvedlo Myslivečkova oratoria La passione di Gesù Cristo v rámci MHF Pražské jaro 2013 a Abramo ed Isacco na prestižních Salzburger Festspiele 2022 a nahrálo album s výběrem Myslivečkových houslových koncertů s Leilou Schayegh.
„Zásadní událostí v Myslivečkově kariéře bylo provedení jeho první opery psané pro Teatro San Carlo v Neapoli. Není známo, jakým způsobem získal nepříliš známý skladatel exkluzivní zakázku komponovat operu k narozeninám španělského krále Karla III., otce neapolského krále Ferdinanda I., ale triumfální úspěch premiéry 20. ledna 1767 otevřel Myslivečkovi dveře nejzářivějšího evropského centra opery.“
(časopis Harmonie, červenec 2013)
včetně těch, kde Josef Mysliveček skutečně pobýval.
Zvláštní pozornost si zaslouží zejména natáčení divadelních scén, protože ty patřily k těm nejkomplikovanějším.
Divadlo ve městě Como (Itálie)
Zde se již v létě 2019, tedy s ročním předstihem oproti dalším scénám, natáčela veškerá hudební vystoupení a záběry na divadelní jeviště.
Stavovské divadlo v Praze
Možná ještě obtížnější natáčení čekalo všechny zúčastněné ve Stavovském divadle v Praze, kde v roce 1982 se natáčel i film Amadeus Miloše Formana a konaly se vněm premiéry dvou Mozartových oper: Don Giovanni a La Clemenza di Tito. Josef Mysliveček ve Stavovském divadle nikdy ve skutečnosti vystoupit nemohl, neboť bylo dostavěno a otevřeno až po jeho smrti. Natáčení scén do snímku Il Boemo sem bylo přeloženo z původně vybraných prostor v Itálii, neboť jejich využití zabránila covidová epidemie. Z tohoto důvodu se v divadle mohlo natáčet pouze, když bylo prázdné, tedy v noci, po skončení večerního představení a před ranním zahájením provozu.
Mahenovo divadlo v Brně
Přesun natáčení do Stavovského divadla s sebou přinesl ještě jednu komplikaci. Neapolské divadlo San Carlo, ve kterém proběhla nejslavnější provedení Myslivečkových oper, má totiž tzv. královskou lóži uprostřed hlediště, zatímco Stavovské divadlo má tyto čestné lóže umístěné na krajích, těsně vedle jeviště. Aby tedy král Ferdinand IV. mohl sedět na správném místě, musely se scény z jeho lóže dotáčet v brněnském Mahenově divadle.
Palazzo Negrone v Janově
Palác, patřící rodině Negrone, která v Janově sídlí již od roku 1030. Podobnost jejich jména s názvem koktejlu Negroni (gin/sladký vermut a bitter) není čistě náhodná. Vymyslel ho totiž v roce 1919 člen rodu Camillo Negrone.
Palazzo Doria v Janově
Krásný středověký italský palác v historickém centru Janova, reprezentační sídlo v samotném středu bývalé Janovské republiky.
Villa Gavoti v městě Albisola na pobřeží Ligurského moře
Místo, kudy kráčely dějiny, na svět tu přišli hned dva papežové.
Villa Wirtz v Palermu
Překrásná historická vila na ostrově Sicílie.
Kanály v Benátkách
Dokonce i covidová opatření mohou mít svou kladnou stránku, díky nim mohl štáb natáčet na liduprázdných benátských kanálech. Ve stejnou dobu se zde mimochodem pohyboval i Tom Cruise se štábem dalšího pokračování filmové série Mission Impossible.
Castellodi Thiene nedaleko Vicenzy
Původně gotický hrad, který v pozdějších rekonstrukcích získal řadu prvků benátského paláce.
Dále se Il Boemo natáčel například v Neapoli, kde Josef Mysliveček zažil chvíle své největší slávy, a také v Římě, kde zemřel v chudobě a zapomnění. A zde také symbolicky padla i poslední klapka filmu.
Klášter Doksany
Natáčelo se v barokních prostorách kláštera, který naleznete nedaleko Litoměřic.
Martinický palác
Bohatě zdobený renesanční palác na Hradčanském náměstí v Praze.
Karlův most v Praze
Josef Mysliveček se pravděpodobně narodil nedaleko Karlova mostu na břehu Vltavy v Sovových mlýnech, které svého času, stejně jako Kutilův mlýn (jenž stával v místech dnešní Novotného lávky) patřily jeho rodině.
Lávka
Dnešní Novotného lávka nedaleko staroměstského konce Karlova mostu.
Colloredo-Mansfeldský palác
Barokní palác v pražské Karlově ulici.
Zámek Jaroměřice nad Rokytnou
Barokní areál zámku, ve kterém mají operní produkce velkou tradici – najdete ho západně od Brna.
Zámek Bučovice
Ojedinělou dochovanou ukázku italské renesanční architektury najdete na východ od Brna.
Pokud budete mít zájem vydat se po stopách Josefa Myslivečka, doporučujeme vycházkovou trasu, kterou jsme pro vás připravili ve spolupráci s Prague City Tourism. Podrobnosti o trase najdete zde.
-min.jpg)
.svg)
.svg)
.svg)
